Explanation and a bit of history about term "dissymmetry",

as well examples of it...

Co je Disymetrie?

Vědci 19. a 20. století, zejména Antoine Béchamp (1816-1908) a jeho žák Louis Pasteur (1822-1895), Pierre Curie (1859-1906), Vladimir Vernadskij a A. G. Gurvič (1874-1954) vypracovali základy interakce lidského organizmu a životního prostředí v rámci biosféry. Jejich podstata je následující: v biosféře se mohou rodit a žít buňky, a to jak s levou, tak i s pravou optickou aktivitou.

 

Poprvé disymetrii v živém organismu poprvé nalezli Antoine Béchamp a jeho žák Louis Pasteur. Empiricky zjistili, že na Zemi žijí pravé organismy, u nichž převládají pravé formy molekul a buněk. To je základní zákon biologie, který, bohužel, ztratili ze zřetele. Krystalografii také příliš v biologických laboratořích nezvýhodňují, což je ale chyba! Právě krystalografie je základem organického života na Zemi!

Francouzští chemici, světově proslulí vynálezem pasterizace a očkování, Antoine Béchamp a Louis Pasteur v roce 1847 objevili v živé látce přítomnost molekul s levou a pravou optickou aktivitou. Také objevili, že stejný počet levých a pravých forem molekul v jedné biologické látce nemůže být, a tento kvantitativní rozdíl Antoine Béchamp a Louis Pasteur nazvali disymetrií. Od té doby začala éra zkoumání přírodní disymetrie a zdroje jejího původu.

Co může být příčinou vzniku disymetrie v látce, takové nerovnosti mezi levou a pravou formou molekul?

Béchamp, Pasteur, Curie i Vernadskij předpokládali, že příčinou vzniku disymetrie v látce je existence podobného fenoménu v okolí. Kromě těchto klasiků se tohoto tématu dotklo ještě dalších několik vědců. Ze současných vědců se málokdo zajímá o tento fundamentální problém vzniku vesmíru, protože při jeho bližším zkoumání to „zapáchá“ mysticizmem.

Disymetrie se vyznačuje pohybem a změnou, symetrie klidem a stálostí. Mimochodem, zjistil jsem, že rakovinné buňky mají plnou symetrii!

Less symmetric environment provides more opportunities for change and emergence of new phenomena. Elements of symmetry and dissymmetry may be found in living organisms, where symmetry ensures the consistence of structure and dissymmetry variability. Thanks to dissymmetry the structure is changing, developing, moving and adapting to the environment.

V méně symetrickém prostředí je více příležitostí pro změnu a vznik nových jevů. V živých strukturách lze nalézt prvky symetrie a disymetrie, kde symetrie zajišťuje stálost struktury a disymetrie variabilitu. Díky disymetrii se struktura mění, vyvíjí, pohybuje, čímž se přizpůsobuje prostředí.

Podle principu Pierra Curie prostředí vytváří vnější strukturu organismu, jeho disymetrii, což je základem pro vývoj vnitřní organizace, která má rovněž určitou autonomii ve vztahu k vnějšímu systému. Například, proteiny vykazují určitý odpor vůči buněčné cytoplasmě, čímž zajišťují stálost živého organismu.

Fenomény symetrie a disymetrie koexistují ve stejných objektech, ve stejných součástech.

Symetrie uchovává stíny minulosti, zatímco disymetrie naopak charakterizuje mobilitu událostí, vývoj v čase. Široce rozšířená vlastnost disymetrie přirozených organických sloučenin hraje známou roli v rostlinné i živočišné říši. Disymetrií organismů se rozumí nerovnost pravé a levé části za přítomnosti osy prosté symetrie. V neživé hmotě pouze nanokrystaly s pátou osou symetrie vykazují růstovou disymetrii.

Možná je i disymetrie asymetrických objektů, v tomto případě se asymetrické útvary mění na méně asymetrické útvary.

 

„Disymetrie představuje orientovanou rytmičnost a není jen pouhým součtem odchylek od symetrie, nýbrž univerzální formou Bytí, spojující v sobě všechny formy symetrie a asymetrie, které jsou jejími mezními hodnotami“ (A. V. Makedonov, 2000).

Příklady disymetrie

Absolutní symetrie ve velkých a složitých strukturách, přísně vzato, není možná. Složitost funkčních systémů vyvolává parciální odchylky od základní, charakter určující kompozice symetrického schématu. Porušenou, částečně narušenou symetrii nazýváme disymetrií. Disymetrie je jev, který je v živé přírodě široce rozšířen. Je typický i pro člověka. Člověk je disymetrický, navzdory skutečnosti, že obrysy jeho těla mají rovinu symetrie. Disymetrie se projevuje v lepším vládnutí jednou z ruk, v asymetrickém uložení srdce a mnohých dalších orgánů, ve struktuře těchto orgánů.

Disymetrii lidského těla se podobají i odchylky od přesné symetrie v architektuře. Obvykle jsou způsobeny praktickou potřebou, neboť rozmanitost funkcí se nevejde do mezí striktních zákonitostí symetrie. Někdy jsou tyto odchylky základem silně emotivního účinku. Zánik byť i jen malého detailu v symetrické kompozici okamžitě narušuje rovnováhu a vytváří napětí v rámci celého systému. Jakákoliv odchylka se stává rušivým akcentem a poutá pozornost. Takové působení narušené symetrie může být použito jako umělecký prostředek. V architektuře použití „narušené symetrie“ tzv. „oživuje“ vzhled budovy.

Z toho můžeme učinit závěr, že disymetrie je život. Symetrie je smrt. Voda, která disponuje vlastní disymetrií, je ve skutečnosti živá voda! To je ten důvod, proč když pijeme disymetrickou vodu, živý organismus ji okamžitě stráví a stává se živějším a zdravějším. Nyní již můžeme tvrdit, že anizotropie a disymetrie jsou spolu spojeny a následují jedna druhou. Skládáme se ze 70-80 % z vody a musíme se řídit jejím voláním! Příroda totiž všechna svá nejhlubší tajemství drží na svých dlaních, a ty, jak víme, jsou disymetrické!

Autor a vynálezce: MUDr. Prof. Kutušov M. V.

Číst jiné články autora (www.kutushov.com)

Zdroje

Mezinárodní akademie ekologie jemných polí a zdraví (http://www.poleform.ru/)

Věda a my (http://naukam.ucoz.ru/)

©2019 DISSA.INFO | DISSA.EU | DISSA.ORG | SUPPORT BY FREENIXI