Discovering a dissymmetry around the world and it's relationship with life form

as the science view!

Živá hmota


Živá hmota z pohledu nového vědeckého paradigmatu

V současné době se ve světě intenzivně hledají příčiny stárnutí a nemocí na jaderné úrovni, na úrovni organel a poruch biochemických reakcí. Avšak stále neexistuje rozhodující význam fenoménu Života. Proces poznání živé hmoty je především posuzován z hlediska molekulární biologie a genetiky. Ostatní jevy spojené s tímto jevem nejsou zahrnuty, ani se o nich nepřímo nehovoří. Což je v zásadě špatně. Kromě molekul a atomů, které tvoří hmotné tělo, existuje jiný prostorový strukturní model živé hmoty. Tyto struktury jsou uváděny v atlasech tibetské medicíny a ajurvédy. Podle mé teorie klíčovou roli v „patogenezi“ stárnutí a nemocí, hrají poruchy biofyzikálních mechanismů spojených s iontovým a mikroelementárním složením, prostorovou strukturou vody a foldingem proteinů.

 

Mezi hlavní látky živého organizmu patří pouhé čtyři prvky, které jsou nejrozšířenější ve vesmíru, nikoli však na Zemi! Je to H, O, C a N. Jimi je tvořena voda a organické molekuly (bílkoviny, sacharidy a tuky). Draslík, sodík a vápník jsou základní stopové prvky, bez nichž by fungování buněk a orgánů bylo obtížné nebo nemožné. Organizmus mladého a zdravého člověka je z 80 % tvořen vodou a z 16 % bílkovinami – hydro-proteinový komplex (HPK). S věkem se voda „vytrácí“ a v 85 až 90 letech organizmus obsahuje pouze 60-55 % vody. Jde v podstatě o tekutý krystal, který funguje podle zákonů krystalografických tříd, a je determinantem všech biochemických reakcí. HPK žije podle svých vlastních zákonů, ale v symbióze s genetikou, proteinomikou a biochemií. V HPK neustále probíhají fázové přechody bílkovin: suspenze, gel, sol, alotropická forma a pevná krystalická forma. Ve zdravém HPK se všechny chemické látky nacházejí v přísně uspořádaném prostorovém, kvantitativním a kvalitativním poměru. Při nedostatku některých prvků dochází v HPK k jejich doplnění prostřednictvím transmutace „příbuzných“ prvků a syntézy, při nadbytku dochází k jejich štěpení nebo akumulaci. To je možné pouze v jednom případě, pokud přijmeme za axiom to, že živý organizmus je v podstatě termojaderný a plazmaticko-chemický reaktor. Vznik, ukládání a přenos informací v živých systémech probíhá nejen díky elektromagnetickým vlnám a chemickým (signálním) molekulám, ale také díky nekauzálním (prostorovým) jevům. Přenos informací v HPK probíhá okamžitě, a to díky supravodivosti, která vzniká v miliontině sekundy, přes mřížky blízkého nebo vzdáleného řádu bílkovin a molekul vody (v alotropické fázi). Není vyloučeno, že „nekauzálním“ zdrojem přenosu informací v prostoru jsou de Broglieho vlny. Tyto jevy jsou možné pouze díky existenci autovlnových procesů. Všechny procesy v organizmu a buňkách se podřizují hledání volné energie. Všechny biochemické reakce začínají a končí vznikem molekul vody. Kromě získávání energie pomocí biochemických reakcí jsou jedním ze zdrojů volné energie autovlny (solitony), pohybující se od periférie organizmu (buněk) ke středu. Samy sebe vytvářejí a pohybují „K/Na protonovou pumpou“ a mitózou. Všechny buňky, tkáně a orgány vibrují s jim vlastní frekvencí. Autovlnový proces HPK determinuje, harmonizuje a synchronizuje všechny výkyvy. Solitony s největší pravděpodobností vznikají v důsledku fázových přechodů proteinů a vodních molekul. Účinnost získávání energie, kvalita biochemických reakcí, mitózy, fázové přechody proteinů závisejí na „transparentnosti“ anizotropie HPK. Při průchodu skrz anizotropní krystal nesou autovlny „nábojovou“ vlnu rychle a bez zdržení. Při průchodu izotropním (nemocným, starým nebo unaveným) prostředím se rozptýlí. Základní vlastností krystalů je anizotropie, a v živých strukturách je to disymetrie. Při chronické akumulaci „odpadu“ jakékoli reakce (denaturované proteiny, nezoxidované produkty štěpení tuků, volné radikály, atd.) dochází ke ztrátě anizotropie prostředí, což radikálně mění mnoho parametrů: elektrickou vodivost, tepelnou kapacitu, elektro-magnetické, mechanické a optické vlastnosti. Je to ve skutečnosti to, co vidíme při stárnutí, nemocech a zejména rakovině. Disymetrie je koexistence pravě a levě polarizovaných molekul, supramolekulárních struktur, buněk a tkání až do samotného vnějšího kraje. Je známo, že všechny funkční bílkoviny jsou zastoupeny: L-proteiny (vykazují dvojitou negativní refrakci), stavebními bílkovinami: D-proteiny (v normě je jich velmi málo). DNA a D-proteiny mají dvojitou pozitivní refrakci. Molekuly vody a klastry vody také mají tendenci polarizovat „záření“ vlevo a vpravo. Na druhou stranu pravá a levá rotace molekul vody, organických molekul, je dána pravděpodobně ionty vápníku a jódu. Mladé a zdravé buňky a organizmy mají vysokou anizotropii a vysoký koeficient disymetrie.

 

Anisotropy, the blood plasma of young healthy people

 

Isotropy, the blood plasma of cancer patients

 

Isotropy, the blood plasma of old people

 

V procesu života dochází k pravidelnému „znečištění“ HPK molekulami různého původu, což vede ke snížení anizotropie kvůli výskytu velkého množství „chimérických“ a pravě polarizovaných molekul! Kvalita a funkční stav buněk a organizmu do značné míry závisí na pH, poměru H+ a OH- intracelulární vody, extracelulárního prostoru a na úrovni disymetrie proteinů a vodních molekul. Tyto parametry se také promítají do celkové disymetrie HPK a samozřejmě do jeho anizotropie. „Zlatá disymetrie“ je v poměru: 1,65... Ionty vápníku přitom hrají nejen úlohu hlavního regulátoru biochemických procesů, ale také roli „disymetrátoru“ a zesilovače reologických vlastností vody. Při dlouhodobém a kontinuálním pití vody s vysokým obsahem vápníku Ca : 10-20 mg/l, a J : 40 mg/dm3 (s kladným nábojem), zůstává disymetrie i anizotropie v rozmezí fyziologických norem, nad 20 mg/l Ca a při nízkém obsahu J dochází k narušení procesu disymetrizace molekul vody a proteinů, což vede k chronické ztrátě anizotropie v buňkách a tkáních. Kromě vlastních buněk a struktur mnohobuněčných organizmů uvnitř a na vnějším kraji existuje tzv. mikrobiota. Na kvalitě a kvantitě mikrobioty závisí zdraví a průběh nemocí při jejich výskytu. Vytvořili jsme symbionty bakterií schopných nejen obnovit mikrobiotu, ale také ovlivňovat procesy omlazení. Přírodu a její globální „tajemství“ je třeba vidět ve velkých vzdálenostech, ona před námi nic neskrývá. Například, proč se způsoby množení výhodné za jakýchkoli klimatických podmínek najednou na planetě mění? Co je lepší? Kladení vajec do vnějšího prostředí nebo vývoj těchto vajec uvnitř organizmu? Existují tři typy dělení buněk: mitóza, amitóza, meióza. Mitóza je charakteristická pro somatické buňky (buňky těla) všech eukaryot (rostlin i zvířat), je to univerzální typ dělení. Meióza probíhá při tvorbě pohlavních buněk u zvířat a spor u rostlin. Amitóza je přímé dělení buněk, které není spojeno s absolvováním fází, je doprovázena zúžením jádra, často bez rozdělení cytoplazmy (je charakteristická pro buňky embryonálních membrán zvířat nebo endospermu semen rostlin). Některé buňky se dělí často, neustále, například epitelové buňky, buňky kostní dřeně, periostu zvířat a lidí, kambiální buňky a buňky růstových kuželů kořene a stonku rostlin. Jiné buňky, které jednou vznikly, se již více nedělí a žijí stejně dlouho jako celý orgán, jako například buňky nervové soustavy, svalstva u zvířat, buňky pletiva, dřeva, náhradní tkáně rostlin. Čím vyšší je specializace (diferenciace) buněk, tím nižší je jejich schopnost se dělit. Čím vyšší je úroveň druhové diferenciace, tím menší je jí odpovídající biomasa. Takové rozdělení počtu druhů a jejich biomasy bylo ustanoveno v průběhu evoluce. Fauna je mnohem rozmanitější, a téměř 4krát převyšuje počet rostlinných druhů, avšak podíl obratlovců a savců tvoří méně než 4 %, takže souš je ovládána rostlinami, kdežto voda živočichy. Proto možnost variace druhů na souši, podmíněná procesy evoluce, je vyšší než ve vodě, a čím je úroveň diferenciace vyšší, tím menší je objem druhem obsazený. Z toho vyplývají tři konzistentní závěry: lidí, jako nejvíce diferencovaného druhu na Zemi, nemůže být mnoho, vodní matrice hraje hlavní roli v patogenezi rakovinných a somatických onemocnění, a nádorové tkáně jsou způsob, jak zachránit vysoce diferencovaný život prostřednictvím zvýšení objemu nízko diferencovaných kopií. To umožňuje pochopit rakovinný proces jako retroevoluci v její nejhorší formě, a napovídá způsob léčby nádorového bujení tkání. Narození, vývoj a stárnutí živých organizmů je neúprosný proces evoluce, vytvořený pro účely vývoje a rozmanitosti živé hmoty, a je v podstatě nevratný. Nicméně, znalosti obecných zákonitostí mohou pomoci maximálně prodloužit zdravý život každého jedince, a zachránit na Zemi život ve všech jeho projevech.

Myšlenkové procesy (informace) v lidském životě hrají velmi významnou roli. Jak lidské myšlení ovlivňuje rychlost metabolismu a mitózy, to je stále záhadou. Obecný závěr o vztahu mozku s organizmem a vnějším vědomí je v podstatě axiomem, který nevyžaduje důkaz. Nejzákladnějším materiálem pro vznik života podle všech „životních“ parametrů je voda.

Všechny živé organizmy na Zemi se většinou skládají ze čtyř elementů O, H, N a C. Všechny se nacházejí na „hraně“ tabulky Nielse Bohra. Tento „ostrov stability“, nebo, jak jsem to nazval „ostrov Života“, je prezentován atomy patřícími k různým krystalickým třídám! Více takových „nahromadění“ syngonií nenajdete ani v tabulce chemických prvků, což hovoří pouze o jedné věci. Život ve vesmíru je zákonitý přirozený proces spojený s numerologií, disymetrií a krystalografickými zákony.

Obr. 1. „Stupňovitá“ tabulka chemických prvků Nielse Bohra „zkombinovaná“ s krystalografickými syngoniemi (aut.).

Organický Život se „tluče“ mezi H+ a OH--, tj. mezi oxidací a redukcí, což v chemii značí odevzdání nebo odebrání elektronů. Jak můžeme vidět, voda H2O sestává ze samých „okolních“ prvků této tabulky, které ale přitom mají přesně opačné vlastnosti. Na tomto příkladu vidíme nejen chemický, ale i prostorový dualismus prvků.

Avšak Příroda si pro obnovu, vývoj a zachování vzala ku pomoci jev zvaný zákon chiralizace. Nebo jinými slovy disymetrie. V orientálních naukách byl tento jev odhalen již velmi dávno a říkalo se mu pravidla pravé a levé strany, podobně jako Jing a Jang. Vědci 19. a 20. století, zejména Antoine Béchamp (1816-1908) a jeho žák Louis Pasteur (1822-1895), Pierre Curie (1859-1906), Vladimir Vernadskij a A. G. Gurvič (1874-1954) vypracovali základy interakce lidského organizmu a životního prostředí v rámci biosféry. Jejich podstata je následující: v biosféře se mohou rodit a žít buňky, a to jak s levou, tak i s pravou optickou aktivitou.

Poprvé disymetrii v živém organizmu nalezli Antoine Béchamp a jeho žák Louis Pasteur. Empiricky zjistili, že na Zemi žijí pravé organizmy, u nichž převládají pravé formy molekul a buněk. To je základní zákon biologie, který, bohužel, ztratili ze zřetele. Krystalografii také příliš v biologických laboratořích nezvýhodňují, což je ale chyba! Právě krystalografie je základem organického života na Zemi! Také objevili, že stejný počet levých a pravých forem molekul v jedné biologické látce nemůže být, a tento kvantitativní rozdíl Antoine Béchamp a Louis Pasteur nazvali disymetrií. Od té doby začala éra zkoumání přírodní disymetrie a zdroje jejího původu.

Co může být příčinou vzniku disymetrie v látce, takové nerovnosti mezi levou a pravou formou molekul?

Béchamp, Pasteur, Curie i Vernadskij předpokládali, že příčinou vzniku disymetrie v látce je existence podobného fenoménu v okolí. Kromě těchto klasiků se tohoto tématu dotklo ještě dalších několik vědců. Ze současných vědců se málokdo zajímá o tento fundamentální problém vzniku vesmíru, protože při jeho bližším zkoumání to „zapáchá“ mysticizmem…

Disymetrie se vyznačuje pohybem a změnou, symetrie klidem a stálostí. Mimochodem, zjistil jsem, že rakovinné buňky mají plnou symetrii! (viz informace na www.kutushov.com)

V méně symetrickém prostředí je více příležitostí pro změnu a vznik nových jevů. V živých strukturách lze nalézt prvky symetrie a disymetrie, kde symetrie zajišťuje stálost struktury a disymetrie variabilitu. Díky disymetrii se struktura mění, vyvíjí, pohybuje, čímž se přizpůsobuje prostředí.

Podle principu Pierra Curie prostředí vytváří vnější strukturu organizmu, jeho disymetrii, což je základem pro vývoj vnitřní organizace, která má rovněž určitou autonomii ve vztahu k vnějšímu systému. Například, proteiny vykazují určitý odpor vůči buněčné cytoplasmě, čímž zajišťují stálost živého organizmu.

Fenomény symetrie a disymetrie koexistují ve stejných objektech, ve stejných součástech.

Symetrie uchovává stíny minulosti, zatímco disymetrie naopak charakterizuje mobilitu událostí, vývoj v čase. Široce rozšířená vlastnost disymetrie přirozených organických sloučenin hraje známou roli v rostlinné i živočišné říši. Disymetrií organizmů se rozumí nerovnost pravé a levé části za přítomnosti osy prosté symetrie. V neživé hmotě pouze nanokrystaly s pátou osou symetrie vykazují růstovou disymetrii.

Možná je i disymetrie asymetrických objektů, v tomto případě se asymetrické útvary mění na méně asymetrické útvary.

„Disymetrie představuje orientovanou rytmičnost a není jen pouhým součtem odchylek od symetrie, nýbrž univerzální formou Bytí, spojující v sobě všechny formy symetrie a asymetrie, které jsou jejími mezními hodnotami“ (A. V. Makedonov, 2000).

Živá hmota se jedinečně liší od neživé hmoty svou vlastností, kterou je pátá osa symetrie neboli disymetrie. Pod disymetrií vody a živých organizmů je chápána možnost existence: pravého bez levého a levého bez pravého.

Obr. 2. Disymetrie od úrovně (organizmu) rukou po molekulární (aminokyselin).

Disymetrie začíná na úrovni elektronových spinů a končí (?) megakosmem. Živé organizmy, podle měřítek nacházející se mezi elektronem a galaxiemi, vstřebaly všechny základní vlastnosti reality, kde disymetrie hraje vedoucí roli. Soudě podle výsledků zkoumání tohoto jevu, má tuto vlastnost i prostor kolem nás. Dalo by se dokonce tvrdit, že disymetrie je jeho základní vlastností… Proto je život prostorovým jevem projevujícím se na Zemi ve formě organických forem. Živý organizmus má na vnějším okraji takovou formu, při níž má jeho povrchová energie nejnižší hodnotu. Vnitřní struktury přitom vždy zachovávají disymetrii. Chiralizace molekul umožnila o několik řádů snížit informační a energetické zatížení evoluce živé hmoty (aut.).

Další základní vlastností živé hmoty je anizotropie, která má s disymetrií ten nejužší

Obr. 3. Anizotropie krystalu

Avšak anizotropie je přítomna i v neživé hmotě. Anizotropie (nestejné směry), to je schopnost pevných látek měnit vlastnosti v závislosti na směru. Například, nejznámějším projevem optické anizotropie je lom světla v krystalu. V amorfních tělesech (jako je například sklo) dochází buď k disperzi světelného paprsku, nebo prochází nelomený. To je tzv. izotropie (stejné směry). Profesor M. V. Kutušov experimentálně zjistil na tekutých prostředích organizmu, že mladý a zdravý organizmus má vysokou anizotropii a vysoký koeficient disymetrie. Anizotropie byla určována podle úhlu lomu: plazmy, filtrátů z tkání, moči atd. Koeficient disymetrie se určuje podle poměru úhlů natočení polarizéru: vpravo a vlevo. Zatím jediným „nástrojem“ pro zafixování jevu disymetrie je živý organismus – jeho hydro-proteinový komplex (HPK).

V lidském organizmu je 80 % vody a 16 % bílkovin. V takovém HPK se směrem od periferie do středu pohybují stojící autovlny (solitony). V tomto procesu se realizuje princip nelineární krystalografie. Fázové přechody doprovázející proces vedou k formování energeticky nasycených struktur v podobě fraktálů a alotropické formy vody a proteinů ve výšce přechodu. Toto je právě ta životní síla podle tibetských pramenů.

Obr. 4. Autovlny (solitony) v HPK v procesu kondenzace polymeru (proteinu) na adhezním povrchu.

Jsou ovladači mnoha procesů v HPK: mitózy, ovládají rychlost a kvalitu biochemických reakcí, podporují redox-potenciál, draslíkovo-sodíkovou „pumpu“, pH prostředí atd. V závislosti na poměru bílkovin a vody jsou solitony buď plnohodnotné, nebo funkčně neplnohodnotné.

Po přechodu suspenze v gel, sol dochází v okamžiku vzniku alotropické „vrstvy“ k okamžitému procesu vzniku „doménových buněk“, což jsou prarodiče živých buněk.

Obr. 5. „Doménové buňky“ vzniklé v systému vody: protein při dehydrataci na adhezním povrchu (sklo).

Tyto strukturní fraktálně-krystalické struktury jsou v podstatě prarodiči prebiotické formy života. Vykazují vysokou disymetrii a anizotropii! Tyto dynamické struktury 100% opakují mitózu živých buněk… Směr otáčení „jader“ těchto buněk při rozchodu buněk „matky“ a „dcery“ jsou přitom během „mitózy“ opačné. Tato skutečnost naznačuje, že disymetrie molekul vody hraje v tomto procesu hlavní roli.

Všechny funkční bílkoviny (L-proteiny) vykazují levou dvojitou negativní refrakci, a D-glukózy a DNA vykazují pravou dvojitou pozitivní refrakci. Voda vykazuje také anizotropii a pravo-levé otáčení a refrakci! Vzhledem k tomu, že všechno na světě se řídí podle pravidla „zlatého řezu“, musí být poměr pravě a levě polarizujících molekul ve zdravém živém organismu 1,67… Přesněji řečeno, počet pravě a levě polarizujících molekul musí být v tomto poměru. Takový poměr dává i vysokou anizotropii. To je výhodné z hlediska energie. To znamená, že voda, je ve skutečnosti energeticky nasycená již díky své geometrické struktuře, a tím je i senzorickou látkou vůči prostoru, tj. vůči disymetrii. Z toho lze učinit konzistentní závěr. Voda se stopovými prvky (oscilátory) v organizmu je jedním z hlavních regulátorů při třídění pravých a levých molekul, včetně bílkovin a DNA. To znamená, že na kvalitě vody v organizmu závisí jeho zdraví a délka života. Je samozřejmé, že pití vody s již hotovým „zlatým řezem“ bude sloužit jako prevence a léčba mnoha nemocí. Za jednotku koeficientu disymetrie (KD) jsem navrhl termín (DISS) od slova disymetrie. Bylo experimentálně zjištěno, že kohoutková voda, balená voda atd. jsou symetrické, čili „mrtvé“ vody z prostorového hlediska. Největší koeficient disymetrie z přírodních vod má pramenitá voda a reliktní voda z ledovců Islandu. Koeficient její disymetrie může dosáhnout až 8 DISS. Nejvyšší KD byl získán u vody vystavené dvěma polarizátorům-transformátorům na dobu 30 minut. KD pak může dosáhnout 144 DISS. Nejvýraznějšími fyziologickými účinky a dobrými organoleptickými vlastnosti disponuje voda s KD = 36 DISS.

Příklady disymetrie

Absolutní symetrie ve velkých a složitých strukturách, přísně vzato, není možná. Složitost funkčních systémů vyvolává parciální odchylky od základní, charakter určující kompozice symetrického schématu. Porušenou, částečně narušenou symetrii nazýváme disymetrií. Disymetrie je jev, který je v živé přírodě široce rozšířen. Je typický i pro člověka. Člověk je disymetrický, navzdory skutečnosti, že obrysy jeho těla mají rovinu symetrie. Disymetrie se projevuje v lepším vládnutí jednou z ruk, v asymetrickém uložení srdce a mnohých dalších orgánů, ve struktuře těchto orgánů.

Z toho můžeme učinit závěr, že disymetrie je život. Symetrie je smrt. Voda, která disponuje vlastní disymetrií, je ve skutečnosti živá voda! To je ten důvod, proč když pijeme disymetrickou vodu, živý organismus ji okamžitě stráví a stává se živějším a zdravějším. Nyní již můžeme tvrdit, že anizotropie a disymetrie jsou spolu spojeny a následují jedna druhou. Skládáme se ze 70-80 % z vody a musíme se řídit jejím voláním! Příroda totiž všechna svá nejhlubší tajemství drží na svých dlaních, a ty, jak víme, jsou disymetrické!

Pouze živé organismy na Zemi mají pátou osu symetrie (pětiúhelník)

Voda je nejvíce neobvyklá chemická látka na světě a téměř jediná chemická látka s pátou osou symetrie. Pouze díky této geometrii je náchylná k procesům frustrace (pohybu). Jen díky změnám úhlů vazeb mezi atomy kyslíku a vodíku se voda vyskytuje ve čtyřech skupenstvích: led, pára, tekutina a alotropické (aut.). Poslední skupenství je již vlastní (pouze?) živé hmotě.

Organický život na Zemi vznikl ze samo-konzistentního procesu během dehydratace (odstranění, odpařování) systému: voda – aminokyseliny. Disymetrická voda a levě polarizované aminokyseliny na adhezním povrchu (sklo, křemík, sopečná hornina atd.) při odpařování pod vlivem kmitů geomagnetického pole (7-8 Hz) vstupují do rezonance a vytvářejí „doménové buňky“. Z nich se v procesu ukládání hyper- a epitoxiálních vrstev bílkovin a vody „vyčlenily“ energeticky nasycené a samo-konzistentní molekuly, klastry, klatráty a domény sloužící jako matrice protoživota…

Je známo, že lidský organizmus je v průměru z 70-80 % tvořen vodou a z 16-19 % bílkovinami – hydro-proteinový komplex (HPK). Přitom téměř všechny funkční bílkoviny jsou levě polarizované, tzv. L-proteiny. D-proteinů je velmi málo, jsou to stavební bílkoviny. Tento hydro-proteinový komplex je vázán genetikou a biochemií, ale má své univerzální vlastnosti. Jedná se o autovlnový (solitony) proces, anizotropii a disymetrii. Tento mechanizmus je hlavní i v současných podmínkách. V organizmu mladého a zdravého jedince je molekul a jejich sloučenin s vodou pravě polarizujících 2,5, levě polarizujících je 60-90, což je na jednu osobu vyjádřená disymetrie. Tato skutečnost má zásadní význam pro život, zdraví a délku života.

Většina vody uvnitř organizmu (vázaná voda) je soustředěna uvnitř buněk (asi 70 %), zbytek (zhruba 30 %) je extracelulární voda (volná voda). Z této extracelulární vody pouze 7 % v organizmu tvoří krev a lymfu, zbývající voda omývá buňky. To je mezitkáňová neboli volná voda. Struktura vody v živém organismu má přitom své zvláštnosti, které ji radikálně odlišují od vody mimo organizmus.

Řada lidských orgánů obsahuje poměrně velké množství vody. Je to mozek, pohlavní buňky, kůže, játra ad. Lidské embryo se například z 97 % skládá z vody a u novorozenců její objem představuje 77 % hmotnosti, s věkem se množství vody v lidském organizmu neustále snižuje až na 60-50 %. Tibetská medicína dává do přímé souvislosti duševní schopnosti člověka s množstvím vody a tvarem lebky.

Voda lidského mozku je vázaná voda se speciální strukturou. V případě, že se do této vody dostane byť minimální, avšak pro lidský organizmus cizorodé množství látky, dochází ke zlomu, k poruše duševního stavu člověka. Příkladem takových látek jsou alkohol, nikotin, drogy, toxické a jiné škodlivé látky, afrodiziaka, včetně dopingových prostředků. Lidský organizmus pak rychle pociťuje porušení vodní bilance. Ztráta vlhkosti v rozsahu asi 6-8 % tělesné hmotnosti způsobuje závažné stavy blízké mdlobám. Pokud ztráta vody dosahuje 10-12 %, může dojít k selhání srdce. Organismus je otevřený nelineární systém, ve kterém jsou všechny procesy determinovány (uspořádány) a odděleny v čase a prostoru. Hlavními direktory (správci) těchto procesů jsou anizotropie a disymetrie (autor prof. M. V. Kutušov. Více informací naleznete na www.kutushov.com).

Disymetrie vody je poměr levě a pravě polarizujících molekul, klastrů, klatrátů a domén vody. Úroveň disymetrie se měří zařízením zvaným disymetrometr. U novorozence obsah vody činí 85-90%, vody, která má extrémně vysokou disymetrii dosahující 144 DISS a více. DISS je jednotka disymetrie (aut.). V průběhu života však člověk „ztrácí“ nejen vodu, ale i její disymetrii. Ve vysokém věku v něm „zůstává“ pouze 60-50 % vody. Organizmus se přitom stává stále více symetrickým a izotropním. Na nepřetržitém udržování vodní homeostázy (množství vody) je závislé lidské zdraví a dlouhověkost. Aby se v organizmu zachoval normální poměr (vázané) intracelulární vody vůči (volné) intercelulární vodě, člověk by měl pít pitnou vodu, která svými strukturními a biofyzikálními vlastnostmi maximálně odpovídá vnitrobuněčné vodě organizmu. V přírodě je takové pitné vody stále méně a méně. Z toho tedy vyplývá, že pro lidský život je nutná nejen čistá voda, pitná, ošetřená nebo vysokohorská voda, ale je nutná pitná voda, která má určité strukturní uspořádání a vysokou disymetrii, a která má přírodní bioenergetiku, tzv. „živá voda“. Voda v organizmu je energeticky nasycená a má tři stavy: volná, fraktální a krystalická, ale všechny přitom mají různé koeficienty disymetrie. Pouze disymetrická pitná voda je při jejím systematickém užívání člověkem schopna v organizmu udržovat stálost poměru fraktální a krystalické vody vůči vodě volné.

Obezita, deprese a rakovina, to jsou tři slova, kterými lékaři popisují proces trvalé neúmyslné dehydratace. Pod pojmem „dehydratace“ se rozumí nejen nedostatek vody v buňkách, ale také nedostatek stopových prvků (oscilátorů) a zkreslená prostorová struktura proteinů, což může organizmu způsobit nemoc.

Jakou pitnou vodu člověk potřebuje?

Zformulujme si základní chemická, mikrobiologická a fyzikální kritéria, která musí být splňovat pitná voda, kterou člověk potřebuje k udržení zdraví svého organizmu.

  1. Pitná voda by měla obsahovat všechny potřebné mikro- a makroelementy, které jsou pro člověka nezbytné pro normální fungování jeho organizmu, a které člověk přijímá s pitnou vodou. Měla by to být přírodní, povrchová, tekoucí voda, která má svou vlastní přírodní bioenergetiku, definovanou jejími přírodními vlastnostmi. Musí mít nejvyšší kritérium strukturního uspořádání, jedná se o fraktální, disymetrickou pitnou vodu.

  2. Voda by měla být přírodní, biologicky dostupná, dobře stravitelná, měla by mít maximální schopnost průniku skrz membrány buněk organizmu, měla by mít základní fyzikální a fyziologické vlastnosti srovnatelné s intracelulární vodou. Například, kohoutková voda má povrchové napětí 73 din/cm, a intracelulární voda má povrchové napětí okolo 43 din/cm. Buňka vyžaduje velké množství energie k překonání povrchového napětí vody a k disymetrizaci molekul, klastrů a klatrátů vody. Bohužel, všechny druhy vody, ať již kohoutková nebo balená, jsou prakticky vody symetrické.

  3. Správná pitná voda by neměla být tvrdá. V takové vodě by měl být obsah Ca++ v rozmezí 10-20 mg/l. Vzhledem k neustálému znečištění lidského organizmu různými ekologickými toxiny, je pro náš organizmus přijatelnější strukturovaná, alkalická voda (pH 8-9). Právě tato alkalická, avšak strukturně uspořádaná pitná voda, bude lépe udržovat acidobazickou rovnováhu tělních tekutin, které většinou mívají mírně zásaditou reakci.

  4. Tato důležitá vlastnost pitné vody, jakou je oxidačně-redukční potenciál vody (redox potenciál), musí odpovídat oxidačně-redukčnímu potenciálu intercelulární tekutiny. Tato hodnota je v rozmezí od -100 do -200 mV (milivoltů). V případě pravidelného pití disymetrické vody organizmus nemusí přicházet o dodatečnou energii na vyrovnávání oxidačně-redukčního potenciálu a dosažení fyziologického pH. Přivést tyto parametry vody do „živého“ stavu lze i mimo lidský organizmus, a to s pomocí disymetrátoru vody, tj. pomocí našeho aplikátoru DISSA. Bylo zjištěno, že všechny fyziologické parametry organizmu do značné míry závisí na koeficientu disymetrie pitné vody a obsahu Ca++ v pitné vodě.

  5. Pitná voda by neměla obsahovat žádné negativní, pro lidský organizmus nepříznivé informace.

  6. Voda z ledovců Islandu (zamrzlá před 150-200 tis. lety) má redox potenciál (-200 mV) a pH 8,5, rovněž má i vysoký koeficient disymetrie od 8 do 16 DISS. Tyto údaje svědčí o tom, že v dávných dobách disymetrie vody i anizotropie byly velmi vysoké, a to bylo impulzem pro vznik organických forem života na Zemi. Moderní životní prostředí je stále více a více symetrické a izotropní, což vede k degeneraci všech druhů živých organismů. V moderních podmínkách je spontánní vznik života na Zemi nemožný právě z těchto důvodů.

Zjistili jsme, že veškerá voda ve všech potrubích na světě, i balená voda, má nízkou disymetrii, maximálně 3-4 DISS. To v mém vědeckém paradigmatu odpovídá „mrtvé vodě“, nikoli v pohádkovém nebo chemickém (kationit-anionit) smyslu, nýbrž ve smyslu strukturní architektoniky klastrů a klatrátů vody vůči prostorové matrici.

Kdokoli si může pomocí našeho aplikátoru DISSA vytvořit svou vlastní vysoce kvalitní pitnou vodu z vody z přírodních zdrojů nebo kohoutkové vody, která odpovídá normám pro pitnou vodu a učinit z takové vody disymetrickou pitnou vodu. Při pokojové teplotě si disymetrická voda udrží své vlastnosti po dobu tří dnů.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) více než 80 % všech zdravotních problémů člověka závisí na kvalitě pitné vody. Člověk nemůže být zdravý, jestliže pije nekvalitní pitnou vodu. Zde můžeme také doplnit i ten fakt, že trvalé (!) a pravidelné (!) pití pitné vody v množství 30 ml na 1 kg tělesné hmotnosti po dobu tří měsíců pomůže vyléčit mnoho chronických onemocnění bez použití léků a dalších pomocných metod léčby. Pití této disymetrické vody vytvořené pomocí našeho aplikátoru DISSA tento proces urychlí až několikanásobně.

Živý organismus je v podstatě vodní čerpadlo s diskrétně-kontinuálním cyklem provozu. Kromě vody, kterou pijeme, se po každé biochemické reakci vytvářejí 2 molekuly vody. Pokud tomuto „čerpadlu“ nebudeme dlouhodobě dodávat vodu, bude nejdříve mít problémy (nemoc), a pak se zcela zastaví… a to je smrt.

Jestliže člověk bude pravidelně pít vodu, bude zdravý a dlouho živ.

Pokud bude pít každou hodinu malou porci disymetrické vody, mládí a zdraví žádného člověka neopustí po mnoho let!

Závěry.:

1) Při stárnutí, nemoci, začne nejdříve trpět anizotropie HPK a disymetrie, což vede ke zhroucení autovlnového procesu v něm.

2) Chcete-li si prodloužit život a mládí a předcházet onemocněním souvisejícím s věkem, je nutné udržovat v hydro-proteinovém komplexu organismu vysokou anizotropii a vysoký koeficient disymetrie.

3) Toho může být dosaženo pomocí přiměřeného stravování s přídavkem speciálních proteinů, které ovlivňují vznik a fungování pojivové tkáně a fibroblasty. Dostatečné množství disymetrické vody denně představuje 30 ml na 1 kg tělesné hmotnosti (1,0 – 2,0 litry) s nízkým obsahem vápníku (8-20 mg/l) a J 40 mg/dm3.

4) Při užívání „Symbiontů Kutušova“ a přípravků obnovujících anizotropii cytoplazmy a disymetrii molekul, používaných při léčbě pacientů s rakovinou, lze sledovat nejen léčebný protirakovinný, ale i výrazný regenerační efekt.

5) Všechny tyto účinky lze aplikovat při přípravě sportovců k soutěžím, jakož i při rehabilitaci, anebo v každodenním životě sportovců.

Autor a vynálezce: MUDr. Prof. Kutušov M. V.

Číst jiné články autora (www.kutushov.com)

©2019 DISSA.INFO | DISSA.EU | DISSA.ORG | SUPPORT BY FREENIXI